Soukromý pilot letounů PPL(A) / LAPL(A)
Udělat si pilotní průkaz na motorové letadlo, nebo začít kariéru dopravního pilota můžete i na letišti v Olomouci. Výcviky PPL(A) i LAPL(A) se skládají z teoretické a praktické části. K získání průkazu pak musí každý uchazeč vykonat teoretickou zkoušku, zkoušku radiotelefonisty, mít platné osvědčení zdravotní způsobilosti a nakonec úspěšně vykonat praktickou pilotní zkoušku s examinátorem pověřeným Úřadem pro civilní letectví. Průkaz PPL(A) má téměř celosvětovou platnost, průkaz LAPL(A) je platný jen v zemích EU. Platnost pilotního průkazu je neomezená. Kvalifikace SEP na motorové letouny se obnovuje každé 2 roky. Pokud má pilot nálet alespoň 12 hodin a 12 přistání v roce kdy mu končí platnost a z toho 1 hodinu letu s instruktorem, prodloužení lze zajistit administrativně.
PPL(A)
LAPL(A)
Praktický výcvik se skládá ze dvou fází. V první fázi se pilotní žák učí nejprve základní obsluhu letounu na zemi i ve vzduchu, rovný vodorovný let, stoupání, klesání, zatáčky a také vzlety a přistání. Přitom také trénujeme rádiovou komunikaci, kontrolu letových přístrojů za letu a orientaci v prostoru kolem letiště. Zpočátku je obtížné řídit letadlo, přitom komunikovat po rádiu a ještě sledovat přístroje či prostor kolem nás. Postupným tréninkem se ale snažíme o maximální automatizaci běžných úkonů na palubě a každým letem se vylepšuje naše schopnost sledovat vše potřebné. Po přibližně 15 hodinách praktického výcviku a 50 hodinách teorie můžete samostatně řídit letadlo pod dohledem instruktora. Prvnímu letu bez instruktora na palubě říkáme „PRVNÍ SÓLO“ a pro většinu lidí je tento okamžik velmi silným životním zážitkem. Po prvním sólo letu ještě nějakou dobu žák trénuje vzlety a přistání při letu po okruhu a brzy poté přichází druhá fáze výcviku.
Druhá fáze výcviku obsahuje zejména delší, tzv. navigační lety. Létáme většinou tratě o délce 100 – 500km, při kterých také přistáváme na „cizích“ letištích. Žák se učí dělat správnou předletovou a navigační přípravu, tj. zakreslit trať do mapy, změřit kurzy, vzdálenosti a zjistit výšky terénu a překážek dále zjistit, zda se na trati nachází nějaké řízené, zakázané, omezené, vyhrazené nebo nebezpečné prostory a podle jejich povahy či stavu aktivace se jim buď vyhnout nebo naplánovat trať přes ně. Musí se naučit správně plánovat palivo, vypočítat hmotnost letadla a polohu těžiště před vzletem a plánovaným přistáním a ověřit, že jsou tyto údaje v provozních limitech. Je třeba umět číst předpověď počasí, analyzovat všechna rizika a přijmout vždy to nejbezpečnější řešení. Před letem na cizí letiště také musíme ověřit stav dráhy či další případná omezení na takovém letišti. Za letu se pak musí žák orientovat podle mapy, kompasu a dalších přístrojů, včetně těch radionavigačních, neustále monitorovat průběh letu, kontrolovat dle mapy, navigačního štítku a aktuální polohy, zda vše včetně množství paliva odpovídá plánu a aktuální časy zapisuje do navigačního štítku, přičemž vypočítává odchylku. Kontroluje průběžně motorové přístroje, stav el. sítě, nastavení avioniky a v neposlední řadě komunikuje s řídícími letového provozu, dispečery, popř. ostatními piloty v daném prostoru.
Nemalá část výcviku je pak věnována nouzovým postupům, při kterých se učíme např. bezpečnostní přistání do terénu, nouzové přistání při vysazení motoru v různých fázích letu (krátce po vzletu, v cestovním letu apod.), simulujeme nefunkčnost přístrojů či celých systémů a trénujeme zvládnutí pilotáže za těchto podmínek. Také se učíme vybírat letadlo z nezvyklých poloh, uvést letadlo do pádu a vybrat jej, bezpečný pomalý let, nouzovou komunikaci s Řízením letového provozu a mnoho dalšího. Snahou je připravit pilota tak, aby zvládl bezpečně vyřešit i velmi závažné problémy za letu a naučil se některé návyky a postupy bez použití check-listů.